Jestli je to otázka (i) na mě, tak Kočár moc nepoužívám. Zřídkakdy jsem ve městě víc než dvě hodiny, aniž bych zašla někam, kde je záchod. A v mnoha situacích to prostě neřeším, nechávám holce látkové pleny. Řídím se svým pocitem. Ostatně když už jsem si jich tolik pěkných pořídila… Dovedu si představit i bezplenkovku „na plný úvazek“, vypadá to komplikovaně jen na první pohled – ale i takové děti často mají plínu jako pojistku.
(spousta nedorozumění plyne asi z nešťastně zvoleného názvu v češtině, anglicky je to „ellimination communication“ – komunikace o vylučování)