Já chtěla kluka, vždycky jsem si představovala, že budu mít kluka. Moje těhotenství taky nasvědčovalo tomu, že budu mít chlapečka (dle babských rad) a ejhle, ve 20.tt na utz holčička. Vstřebávala jsem to tak dva dny, pocity zklamání proběhly, ale strašně rychle jsem si zvykla. Nedávno se nám přihodila v rodině vážná zdravotní komplikace (v těhotenství příbuzné) a to si člověk opravdu srovná hodnoty, úplně jsem to přehodnotila – takže hlavně ať je to zdravé, pohlaví je mi fuk.
Teď tedy nakupuji výbavičku pro holku, ale jsem zhnusená tou nabídkou – samá růžová, berušky, kočičky…Je strašně těžké najít holčičí věci, ale třeba modré, khaki, šedé…Nejsem žádný babochlap, ani dcerku tak nebudu oblékat, líbí se mi šatičky atd, ale nevidím důvod, proč by měla chodit pouze v růžové. Takže kupuji neutrál, béžovou..no a dost často klučičí věci (bez obrázků) a doplním pouze doplňky (růžové capáčky, čepička..atd). Takže abych to shrnula, klučičí věci se mi líbí daleko víc.
Jinak proč jsem chtěla kluka? Ani nevím, nějak jsem ho měla od malička v představách, takového toho „maminčina“ chlapečka. Mám pocit, že u nás bude dcerka tíhnout spíš k tátovi. Je to také tím, že kolem mě jsou v rodině samé ženské, táta nestál za nic, tak jsem chtěla nějakého toho „chlapa“ pro sebe. V pubertě si myslím, že je jedno, co to bude, snad větší zlo mi přijde holka, ale chlapec se taky nemusí zcela povést v tomto smyslu..Snad že ty chlapi to mají v životě tak nějak snažší.
Takže asi tak. Na holčičku se těším moc, pokud by někdy bylo druhé, chtěla bych toho kluka byla bych hodně zklamaná, kdyby to byla druhá holka. Ale nechci se rouhat, to zdraví není úplná samozřejmost a je to to nejdůležitější.