Něco jsem už psala ve svém prvním a druhém příspěvku, zkus to dohledat, abych to
nemusela psát znovu (dělám bramboračku, času je málo, no ale tahle diskuze až na nadávky
je zajímavá, to je jasné). Jedním z důvodů bylo i to, že se synovi již před kurzem cviky
líbily – kamarádka nám ukázala asi 2 nebo 3, ty jsme vyzkoušeli a syn byl nadšený. Tak
jsme šli na kurz, kde syn u některých cviků (dobré 2/3 cviků) brečel, u některých ne.
Logika, kterou se tam snaží maminkám natlouct do hlavy, je divná – že miminko cítí obavy
maminky/tatínka a kvůli tomu je nervózní a brečí. Samozřejme to samo o sobě logické (a
podle mně i pravdivé) je, ale v jiných situacích. Nyní už vím (resp. došlo mi to dost
brzy), že tady ta logika je prostě chybná, že jsem měla poslechnout intuici a vykašlat
se na to. A také o tom jsem psala, že si to vyčítám dodnes, že jsem tu svou intuici
neposlechla – v tom je mé selhání.