U nás se to spravilo taky pozdě, až po šestém měsíci, kdy jsem ji mohla trošku nadzvednout v kočáru a ona začala pozorovat věci kolem sebe. I tak jsme s kočárem nesměli zastavit.
A do té doby mi pomáhal šátek. Jitka řvala od rána až do večera a neuměla klidně usnout na delší dobu, ale když jsem ji dala do šátku a vyrazila na procházku (opět jsem s šátkem nesměla být doma, stát a nic nedělat), tak byl klid. V šátku se prospala, neřvala (s výjimkou postávání v MHD). Dost mi to ušetřilo nervy.
Karolinko, řeknu Ti ale jednu věc, která je na tom všem pozitivní – budeš hooodně otrkaná matka. Mě po této zkušenosti hned tak něco nerozhází. A druhé miminko mám mooooc hodné a dokážu si toho vážit.