od Návštěvník » čtv 22. kvě 2014 23:25:41
řešim něco, o čem ani nevim, jestli je potřeba řešit, jestli si z toho mam dělat hlavu nebo to prozatim nechat plavat.. Mám 3,5 letýho klučíka, začal mluvit teprve před rokem, ale od tý doby pusu nezastavil, pyšně musim podotknout, že málokterý dítě v jeho věku mluví tak dobře jako on - je veselej, zvídavej, neuvěřitelně nápaditej, zajímá se o spoustu věcí, řekne jak se jmenuje, kde bydlí, kdy se narodil, kdy jsem se narodila já, prostě šikula. Od rána do večera se s nim doma smějeme, to všechny znáte , padá z něj jedna perla za druhou - stejně to probíhá když je s tátou, s některou s babiček, dědečků, prostě s "jeho" lidma. Odmalička je to ovšem stydlínek, teprve poslední dobou se začíná rozkoukávat a vybavuje se na schodech se sousedama, což donedávna bylo nemyslitený. Co se ale nezměnilo, je jeho "vztah" k dětem - prostě se jim straní. Když přijdeme na hřiště, je sám na houpačce a přijde jiný dítě, odchází, vystupuje z kolotoče, prostě chce tam bejt sám, s dětma nepřichází v úvahu. I z toho důvodu, že je stydlivější a hodně dlouho mu trvá, než se rozkouká, jsme se rozhodli nedávat ho ještě do MŠ, půjde až za rok. Začali jsme ale chodit na kroužek, dvakrát v tejdnu na dvě hodiny mezi děti bez maminek. Měla jsem strach, jak to bude probíhat, že to tam probrečí, ale v tomhle směru to probíhá super - musim ho sice odvést až do třídy, ale pak jde v klidu dovnitř, po dvou hodinách ho vyzvednu a on mi nadšenej vypráví, jak se mu tam líbilo, a že zejtra půjde zase, o tom, co tam dělali, evidentně s tim nemá problém - nicméně absolutně se tam nezapojí do žádný aktivity. S nikym si nehraje, s nikym nekomunikuje, když jdou všichni něco dělat, on prostě ne. Vybarvovali třeba obrázek a on ho přinesl bez jediný čárky, prostě mi řekl (ale v pohodě, né s brekem), že malovat nechtěl. Z dětí už je tam banda, poznali se mezi sebou a on je tam za outsidera.. A to je věc, ze který začínam bejt nervózní - říkala jsem předem pí.uč., že mu trvá, než se rozkouká, ale tohle vypadá, že se nerozkoukává, že prostě spolupracovat nebude. Chtěla jsem, aby si postupně zvykal v kolektivu, aby pro něj pak nástup do školky nebyl taková pecka, ale takhle to vypadá, že sice v kolektivu je, ale stejně sám, jak kdyby si hrál doma.. Jak tohle ale "řešit", lze to vůbec nějak? Nebo je brzo házet flintu do žita, třeba se fakt ještě rozkouká? Ale nebudew to v příštím kolektivu zase stejný?
řešim něco, o čem ani nevim, jestli je potřeba řešit, jestli si z toho mam dělat hlavu nebo to prozatim nechat plavat.. Mám 3,5 letýho klučíka, začal mluvit teprve před rokem, ale od tý doby pusu nezastavil, pyšně musim podotknout, že málokterý dítě v jeho věku mluví tak dobře jako on - je veselej, zvídavej, neuvěřitelně nápaditej, zajímá se o spoustu věcí, řekne jak se jmenuje, kde bydlí, kdy se narodil, kdy jsem se narodila já, prostě šikula. Od rána do večera se s nim doma smějeme, to všechny znáte , padá z něj jedna perla za druhou - stejně to probíhá když je s tátou, s některou s babiček, dědečků, prostě s "jeho" lidma. Odmalička je to ovšem stydlínek, teprve poslední dobou se začíná rozkoukávat a vybavuje se na schodech se sousedama, což donedávna bylo nemyslitený. Co se ale nezměnilo, je jeho "vztah" k dětem - prostě se jim straní. Když přijdeme na hřiště, je sám na houpačce a přijde jiný dítě, odchází, vystupuje z kolotoče, prostě chce tam bejt sám, s dětma nepřichází v úvahu. I z toho důvodu, že je stydlivější a hodně dlouho mu trvá, než se rozkouká, jsme se rozhodli nedávat ho ještě do MŠ, půjde až za rok. Začali jsme ale chodit na kroužek, dvakrát v tejdnu na dvě hodiny mezi děti bez maminek. Měla jsem strach, jak to bude probíhat, že to tam probrečí, ale v tomhle směru to probíhá super - musim ho sice odvést až do třídy, ale pak jde v klidu dovnitř, po dvou hodinách ho vyzvednu a on mi nadšenej vypráví, jak se mu tam líbilo, a že zejtra půjde zase, o tom, co tam dělali, evidentně s tim nemá problém - nicméně absolutně se tam nezapojí do žádný aktivity. S nikym si nehraje, s nikym nekomunikuje, když jdou všichni něco dělat, on prostě ne. Vybarvovali třeba obrázek a on ho přinesl bez jediný čárky, prostě mi řekl (ale v pohodě, né s brekem), že malovat nechtěl. Z dětí už je tam banda, poznali se mezi sebou a on je tam za outsidera.. A to je věc, ze který začínam bejt nervózní - říkala jsem předem pí.uč., že mu trvá, než se rozkouká, ale tohle vypadá, že se nerozkoukává, že prostě spolupracovat nebude. Chtěla jsem, aby si postupně zvykal v kolektivu, aby pro něj pak nástup do školky nebyl taková pecka, ale takhle to vypadá, že sice v kolektivu je, ale stejně sám, jak kdyby si hrál doma.. Jak tohle ale "řešit", lze to vůbec nějak? Nebo je brzo házet flintu do žita, třeba se fakt ještě rozkouká? Ale nebudew to v příštím kolektivu zase stejný?
