byla beruška miminko, jednak usínání okolo 11. večer bylo pravidlo (od mala je to
klasická sůva), pomáhalo jí, když jsem jí držela za ručičku. Měla jsem její postýlku
vedle svojí postele. Ale tak 1x do měsíce jsme měli doma pochodovací noc, prostě pláč,
pláč a pláč a usínala až někdy okolo 3. nad ránem. Asi v 8. měsíci se začala budit v
noci častěji, pomohlo jí vzít si jí do postele, usnula okamžitě. Dopadlo to tak, že se
manžel "odstěhoval" vedle do pokoje (brzo ráno vstával do práce, navíc ho naše postelová
cestovatelko neustále okopávala a když jsme jí měli v posteli, nemohl spát, pořád byl
jako napůl oka vzhůru). Já jsem spala s beruškou asi do jejích 2 let, pak se bez
problémů přestěhovala do svého pokojíčku. A teď začíná dělat, že se v noci vzbudí, vezme
si svojí plyšovou kravku, pití, fleesovou dečku se zajícem a jde se zavrtat k nám do
postele mezi nás. Když to vezmeš z historického hlediska, miminka spávala v posteli s
maminkou běžně, pak byla v kolíbce vedle postele, až když byli děti větší, šly do
postele (většinou tam ale spávalo víc dětí najednou) nebo šly na pec.