První porod jsem nijak neřešila. Věděla jsem, že prostě porodit musím. Navíc ženy rodí každý den, ne? Tak bolest nemůže být zas tak hrozná.
Bohužel byla! Nechci tady rozepisovat celý porod. Jen ve stručnosti: 10.7. ráno jsem začala rodit. V 16 hodin začali silné bolesti a v 18 hodin byli už kontrakce po 5-ti minutách, proto jsme jeli do porodnice. Ve 20 hodin jsem už škemrala o epidural, který mi dali až v 21 hodin. Bohužel se očekávaná úleva nedostavila! Kvůli píchlému epiduralu jsem se nemohla ani hnout, jen jsem se svíjela v bolestech. Nemohla jem vstát ani jinak změnit polohu, abych si od bolesti trochu ulevila. Manžel tam byl se mnou. Abych si aspoň trošku pomohla, kousala jsem ho vší silou do paží, takže byl celý pokousaný, chudák! Epidural vůbec nepomohl. Bolesti byli velice silné. Nejvíc mě bolely kyčle. Zdálo se mi, že se mi rvou z kloubů a já se snad rozthám vejpůl. Zbytek porodu si už moc nepamatuju. Byla jsem tou bolestí úplně odrovnaná, chtělo se mi hrozně spát. Malá se nakonec narodila druhý den v 0:30 hod s mírami 3700g a 54cm. Pro mě to byl ten nejtraumatizující zážitek. Euforie z miminka se bohužel po porodu nedostavila. Ztratila jsem hodně krve, proto jsem neměla malou dva dny u sebe a dostávala jsem transfůzi. Až konečně třetí den, kdy jsem se z porodu trochu vzpamatovala jsem začala mít o malou zájem a byla jsem nesmírně šťastná, že ji mám.
O porodu jsem nedokázala s nikým mluvit. Okamžitě se mi hrnuly slzy do očí a já si byla jistá, že toto už nechci nikdy zažít!
Ale po dvou letech jsem znovu otěhotněla, porod je za dveřmi a já nevím, jak se s tím hrozným strachem z porodu poprat!