Zdravím. Využívám pár minut, kdy můj 3-měsíční syn konečně usnul a vyhledávám obdobné diskuze, abych přispěla také kouskem do mlýna a ujistila se, že jsou na světě i nám podobné případy. Syn se narodil ve 37.týdnu, vážil 2,5kg, ale od narození dobře prospíval, dnes už má 6kg. Máme ale stejný problém, jako Zuzka. Nespí, nespí, nespí, neustále se kroutí, hystericky pláče celé hodiny, s křikem jdu ven, s křikem se vracím, na sídlišti jsem už notoricky známá jako "Ta s uřvanym dítětem". Za ty 3měsíce Vám můžu říct, že jsem vyzkoušela absolutně VŠECHNO. Od kapiček na prdy, přes probiotika, masáže, nahřívání plenek, přes rektální trubičky, po dobrém, po "zlém" (nechat vyřvat), ale nepomáhá nic :(. Jsme s manželem už docela zoufalí, protože kdo by vydržel 3měsíce přetrhaného spánku (v noci s přestávkami max. 6hodin, ve dne NIC) ? Píšu hlavně proto, že mě včera dorazila tchýně, když řekla, že nám řve, protože je to všechno MOJE VINA - prý ho nemáme nosit na rukou. Marně jsem se snažila vysvětlit, že náš syn není žádná třasořitka a vydrží soustavně plakat i hodinu a nepřestane, uhnal by si leda tak kýlu. Hlavně pediatři tvrdí, že takhle malé miminko nemůže být rozmazlené, že ho naopak musíte utišit. Jsem povahově taková, že neletím k dítěti s prvním fňuknutím, někdy ho zkrátka i musím nechat vyřvat (když jdu na wc, když se chci 1xdenně najíst, nebo vyprat či vyžehlit), tak mě opravdu bodne do živého názor, že je to moje vina. Syn jinak prospívá, už jsme navštívili i neurologii, kde nám také všechno dopadlo v pořádku, byly nám doporučeny fyzioterapeutické hodiny (absolvujeme je až v listopadu), ale víc nám nikdo neporadí. Prosím o povzbuzení, či další radu, jsem vstřícná všemu, je to moje první dítě. Ač mi moje matka řekla, že jsem byla stejná a ať nepropadám panice, že v půl roce to přejde, já už ztrácím naději a hlavně sílu. Absence spánku se nedá vydržet a hlavně ta bezmoc. Nemůžu jít sama na poštu, do krámu - leda syna v kočárku uspím drncáním po nerovném povrchnu a mám max. 20minut, abych stihla něco zařídit, poté se vzbudí a řve a řve. V létě to bylo docela fajn, mohla jsem ho vzít do náruče a uchlácholit (někdy ani to nepomohlo), ale teď, v říjnu už to nejde. Jenom pro pobavení - 1x jsem musela autobusem cca 30minut k lékaři a on celou cestu řval. Vyslechla jsem si milion narážek, ať mu dám najíst, ať si vystoupím atd. atd.............jsem zoufalá.........Ještě podotýkám, že hladem neřve (už je na Nutrilonu anticolics, ztratila jsem z toho stresu mléko, dodržujeme přesně množství, nekřičí ani hlady, ani že by byl přepitý - nenutím ho, když třeba pár ml nechá). Syna zkrátka trápí křeče a větry (někdy jsou to rány větší, jak od dospělého).... Tchýně ovšem tvrdí, že je vzpurný a vzteklý a je to má vina