Tátu vídá tak hodinu denně, a to i o víkendu, babičku tak hodinu jednou za tři dny a ta je z něj hned kantáre, takže já jsem ráda, když taky chvíli visí na krku někomu jinému. To není nesnášenlivost, to je jen radost z někoho jiného… si myslím já. Půlroční dítě snad ještě neumí cítit nenávist, ne?
