Ahoj, holky, hlásím, že „vychované“ (doslova) miminko mám taky – čtyři měsíce neustále na rukách, kočárek jsme použili snad jen pětkrát – nesnesla být někde položena (však to znáte). Taky znám „dietu jedné ruky“ a sezení na WC s dítětem , v noci mne v nošení občas střídal manžel, když už jsem neměla sílu vstát (trochu se to zlepšilo po 4. měsíci). Naši dceru snad omlouval reflux a prdíky, ale to přece nemohla mít pořád , že?
Naštěstí jsem si jako matka prvorodička dlouho myslela, že to je normální (než jsem se seznámila s dětmi kamarádek ) a tak jsem teď psychicky nachystaná na druhé kolo (i když v skrytu duše doufám, že to bude lepší… Držte palce!!!).
Ale proč to píšu ne, po roce to není o moc lepší, aspoň ne u nás. Zoufalý pláč se jen změnil ve vzteklý nebo nešťastný jekot – zvlášť v MHD je to velmi působivé. Aspoň, že ty noci už jsou klidnější…