top boxu. Ale k věci – my jsme bohužel na takovém kurzu byli a doteď lituju, že jsem
neposlechla svoje pochybovačné já, které mi říkalo, že je to pěkná blbost. Ono je to tak
trochu vymývání mozků (tedy ne z hlediska náboženství, to ne) – celou dobu ti tam tvrdí,
jak je normální, že ze začátku děcka brečí (ve skutečnosti to není brekot – je to
normálně regulérní vyděšený řev miminek
), a že jak si zvyknou, tak se jim to zalíbí. Když nám (ještě před absolvováním kurzu) známá ukazovala pár „cviků“, tak jsme
je vyzkoušeli a našemu synovi se to líbilo. Tak jsme se přihlásili na kurz, protže jsme
přeci „zodpovědní rodiče, kteří to chtějí dělat správně, aby miminku neublížili“, když
se to synovi tak líbilo … Píšu v uvozovkách, protože bych si za to teď spíš nakopala …
Při kurzu mi velice neseděla lektorka, ale zase jsem neposlechla intuici, a kurz jsme
dokončili (rozum říká to je přeci jasné, že nemusí každý člověk sednout, jsme tu kvůli
tomu tématu, ne kvůli lektorce …
). Ale syn většinu cviků probreřel, no i přesto jsme ten kurz dokončili. Doma, když jsme zkusili pár cviků – hlavně ty, které jsme už
uměli před kurzem a které se vždycky synovi líbily – tak u nich řval a byl vyděšený.
Takže jsme s tím samozřejmě hned přestali, to nemělo smysl!
Nakonec trvalo několik měsíců, než se přestal bát při prudším zdvihání, natož při
vyhazování nad hlavu – což normálně většina miminek miluje 8-o Prostě jsme s manželem
idioti, že jsme z toho kurzu neodešli hned, nebo že jsme tvrdošíjně dodělali všechny
cviky, i když bylo naše dítě vyděšené. Jsme fakt blbci. Tolik zkušenosti s touto metodou
a důrazně nedoporučuji.
Je možná něco pravdy na tom, že když si děcka zvyknou, tak se jim to moc líbí. Ale ta
cesta k tomu „zvyknout si“ je podle mně příliš drastická, než abych ji kdy znovu chtěla
podstupovat. P.S Je to metoda, kterou si vymysleli Rusáci a trénovali tak svoje
sportovce – to doufám mluví za vše. Místo tréninku se podle mne dá také použít označení
„drezůrovat“ -
