Reakce na [150697]ahoj,napisu ti strucne muj pribeh.kdyz mi bylo 17 tak jsem zacla zit s klukem o kterem jsem si myslela ze jet nejlepsi na svete.Procitla jsem az po 2 letech mlaceni,urazeni a ponizovani.Nebudu do podrbna popisovat co mi vsechno delal,bylo to jak z hororu.Po dvou letech jsem otehotnela a ani to mu nezabránilo aby me byl.Moji rodiče ovsem co mi dela vedeli,ale delali jako by nic.Nechtela jsem se vdavat,ale tchyne zpacifikovala synatak,ze jsem nakonec musela.Vdavala jsem se ve4. mesici a byla jsem sama modrina.Byla to jenom komedie pro nej a jeho rodice.Dite jsem pres to co se mi delo v poradku donosila a narodila se mi krasna holcicka.Ikdyz jsem byla na vsechno sama,protoze jeho nejakej urvanej parchant nezajimal(jeho slova)tak jsem se snazila o malou se staret co nejlepe.Tenhle muj teror trval 11 let.11 let jsem zila ve strachu co bude az prijde z prace domu.Odejit jsem se bala,nemela jsem kam a hlavne mi vyhrozoval,ze kdyz odejdu ublizi tem co mi pomuzou.Nechtela jsem,aby mel nekdo kvuli me problemi.Vedela jsem ceho je schopny.Pak jsem zmenila zamestnani a seznamila se s pani,ktrea me seznamila se svym synem.Okamzite jsem se zamilovala.Na druhem rande mi nabidl abych se i s dcerou k nemu a jeho rodicum prestehovala.Najednou jsem na to nebyla sama,ikdyz mi pomohli cizi lidi a ne vlastni rodina.Po dalsi hadce(tekla i krev)jsem sla druhy den k lekari a na policii.Tam jsem vse nahlasila.Nabidli mi ochranu a ja se odstehovala k priteli.Mela jsem hrozny strach z toho co bude. Dcera byla tenkrat u mych rodicu.On tam jel,protoze si myslel,ze tam budu i ja.Chtel mi malou vzit,ale nastesti jsem presvedcila mamku,aby mu ji nedavala.Jeste nekolik dnu me bombardoval sms a vyhruznyma telefonatama.Mama se mnou nemluvila,protoze jsem si nasla chlapa a tim rozvratila rodinu.Trvalo to 3 mesice nez to pochopila.Ja podala zadost o rozvod a pochopila,jak jsem byla hloupa.Byvaly nikomu nic neudelal.Drzel me vyhruzkama u sebe,protoze vedel jak se ho bojim.2mesice po mem odchodu jsem zjistila,ze me 5 let podvadel.Bylo mi z toho vseho na nic.Davam si zavinu jak jsem byla hloupa a zkazola jsem zivot sobe i dceri.Ta ma ADHD coz je nejenom vrozene(stres v tehotenstvi),ale i sobe protoze i po 4.letech nejsem uplne psychicky v pohode.S pritelem jsem porad spolu a mame 4.mesicni holcicku. Stale spatne spim,mam strach jit do mesta abych jeho nebo nekoho z jeho rodiny nepotkala,ale snazim se uz kvuli holkam fungovat.Nikdy si neodpustim,ze jsem to vubec dovolila.On mi ublizil tak moc jak chlap muze zene ublizit.Doufam,ze se jednou bude smazit v pekleVer,ze bude lip a ono opravdu bude.Ja taky verila...A hlavne bud rada,ze mas rodice,kteri ti pomuzou.Ikdyz to bude tezky.Ja je nemela.Dceru mi sice pohlidali kdyz jsem potrebovala,ale me nepomohli.I ted se snima nebavim,protoze mi davaji za vinu sve problemi za ktere nemuzu.Jeste ze mam chlapa na ktereho se muzu spolehnout,a ktery mi moc pomaha.Obdivuju ho,protoze to semnou nema jednoduche,moje neduvera a strach me nekdy uplne muci,ale on dela ze se nic nedeje.Jsem mu za to vdecna.Drzim palce