Báro, je to náročné. Nemám sice takhle staré děti, ale mám 3,5letou dceru a 1,5 letého syna. Zjistila jsem, že ani jednoho nemá cenu tlačit do něčeho, co nechtějí. Všude píšou, že ve 3 letech už by děti měli umět barvy a dcera mé veškeré snahy bojkotuje. Tak to dělám prostě nenápadně. Koupila jsem jí





za stovku knížku se samolepkama a lepíme samolepky. A mezi řečí se jí vždycky zeptám jaká to je barva. Je fakt, že na každé dítě se musí jinak. Ivana má pravdu. Jde jen o to zjistit, co ho baví. Když už je opravdu krize, tak u nás většinou zabere, že mi děti pomáhají doma (umývání nádobí, škrabání brambor, loupání cibule, uklízení nádobí, vysávání nebo něco, co zabere víc času. Děti musí mít pocit, že pomáhají a dělají to, co dělají dospělí). Dcera se už umí pěkně oblíct, ale je lenošná. Takže většinou ráno probíhá tak, že jí řeknu, že kouzelnou školku zapneme až se nasnídá, umyje zoubky a oblékne. Je fakt, že chodíme hodně ven. Hřiště jsou supr. Děti se tam vidí s jinými dětmi, ale chtělo by to alespoň jednoho stálého kamaráda v okolí. Třeba ho pozvat na návštěvu. Je fakt, že kluci jsou jiní než holky. Ten můj rok a půl malý raubíř by pořád po něčem lezl (ještě u něj vedou balony a auta- balonek za 10,- kč a vyhraje si s ním nejvíc nebo kuličky). A myslím, že je hodně takových kluků. Teď jsem dostala jeden tip od sestřenky. Provazový žebřík. Není drahý (stojí asi 200,-Kč) a určitě se s ním zabaví. Co vidím jak si většinou kluci hrají v parku, tak se honí a mečují se s nějakými klacky. Včera se mi děti zabavili skoro na hodinu a půl - dala jsem jim tátovi fotbalové dresy a honili se po bytě a hráli si na dospělé. Je fakt, že pořád něco vymýšlím a občas už mi taky dochází inspirace. Často vycházím z toho, že se děti rádi v něčem patlají. Takže je u nás oblíbená plastelína a starší dcera má ráda vodovky nebo fixy ačkoliv malování taky moc neprožívá. U všeho se musí počítat s nepořádkem, takže je dobré mít nějakou zástěrku (já ji vystřihla ze starého omyvatelného ubrusu, ale dala by se použít i obyčejná igelitka).
A podle Ivaniné rady bych si zkusila najít nějakou maminku s dětmi v podobném věku. Třeba i přes internet. Určitě se nějaká najde. Takže přeji pevné nervy a snad ti mých pár tipů pomůže.